Vzpomínka na New York

Po více jak 4 měsících, které patřily mezi mé nejhorší životní období se zase pomalu začínám vracet do normálu. Objevuju kolem sebe lidi, kterým na mě opravdu záleží - vždycky tu byli, jen si toho člověk občas nevšimne. A objevila jsem v sobě zatím nepoznaný druh lásky k človíčkovi, který ve mě pomalu roste. Chodím se na něj dívat na ultrazvuk, těším se na zvuk jeho srdce a ikdyž jsme se ještě nesetkali, už teď to malinký stvoření miluju víc než cokoliv na světě. :o)

Tak strašně moc se těším na jaro a na léto, až budou zase dlouhé dny, až si s přítelem sedneme po práci na zahrádku, až na sebe ráno hodím jenom šaty a žabky, až bude vonět vzduch přírodou.... To je zatím ale všechno daleko, proto alespoň vzpomínka na léto, kdy jsme byly se sestrou v New Yorku, mém nejmilovanějším městě na světě. :o)